Marta Josefa Ebenová

Baví mě téma lidské moci. Co všechno krásného ještě můžeme a jenom si to neumíme dovolit? Nejvíc mě zajímá, co dokážeme ve spolupráci se zvířaty a s hudbou.

31.10. 2020

Dostali jste ho?

Všimla jsem si, že v poslední době jsou často odsuzováni lidé, kteří „se bojí“. Ráda bych se postavila za všechny, kteří cítí strach. Z mého pohledu to není žádná slabost a tím, že se navzájem takto odsuzujeme si docela hodně ubližujeme. Vypadá to pak, jakoby se člověk měl při tom všem ještě bát se bát. Inspirovala mě česká fráze,...

21.5. 2020

ČÍM MENŠÍ PEJSEK, TÍM VĚTŠÍ ŘEV! aneb Rozhovor s Lenkou Pištěckou o tom, proč se bojíme zpívat

Když jsem hledala svou učitelku zpěvu, nevybírala jsem podle počtu zahraničních stáží, curricula plného jmen slavných muzikantů a výčtu prominentních koncetních síní. Nevyžadovala jsem ani vědecky podloženou pěveckou techniku. Vybrala jsem si prostě někoho, kdo ze všech lidí v mém okolí nejkrásněji zpíval. Až později jsem zjistila, že Lenka je taky báječná pedagožka, která dokázala z pípajícího uzlíčku...

3.5. 2020

Prostě to necítím

Kdysi jsem bojovala s tím, že jsem se nedokázala naštvat. Bála jsem se, že když se nedokážu naštvat, tak nebudu moct nikdy hrát divadlo. A já tehdy měla velkou touhu hrát divadlo. Dneska mi stačí třeba strašit na táborové bojovce, ale hlavně, že je to role! Tehdy jsem si neuvědomovala jednu věc. Totiž, já jsem se naštvat dokázala....

27.3. 2020

Řekli ti, že „nemáš talent“?

Existuje jedna věta, kterou jsem vždycky chtěla říct nahlas, aby ji slyšelo co nejvíc lidí. Ta věta zní „Každý má právo na umění.“ Myšleno, každý má právo provozovat takzvaně umělecké aktivity – malovat, zpívat, hrát divadlo, tančit, muzicírovat. Když jsem chodila do zušky, strašně mě štvalo, jak se všude zdůrazňoval význam TALENTU. A věty typu „Ty už...

18.2. 2018

JASNOSLYŠENÍ aneb Talenty, o kterých se nemluví (díl I.)

Když jsem byla malá, naučila jsem se modlit tak, že jsem zpaměti odříkala modlitbu, pak jsem vyjmenovala, za co všechno děkuji a potom, za co všechno prosím včetně odpuštění série hříchů typu „nechtěla jsem sestře půjčit to a to“, a tím to skončilo. Někdy jsem si pak ještě povídala s Bohem, ale to už bylo neoficiální. Nikomu jsem o tom neříkala –...

11.2. 2018

PŘIJĎ, BOUŘE, PŘIJĎ! aneb Možná i vy máte svůj „prazážitek moci“

Pamatuji si to jako dnes. Sedím za oknem a pozoruji bílou krajinu za ním. Cítím potenciál bouře … Nemůžu si pomoct, tolik si přeji zůstat na horách a nevrátit se druhý den do školy. Tolik! Oči se vpíjí do sněhových vloček, které se začínají pomalu snášet k zemi. „Přijď, bouře, přijď,“ zašeptám a začínám pociťovat svou moc. Celá vůle se upíná k té náhlé příležitosti...