Dostali jste ho?

Všimla jsem si, že v poslední době jsou často odsuzováni lidé, kteří „se bojí“. Ráda bych se postavila za všechny, kteří cítí strach. Z mého pohledu to není žádná slabost a tím, že se navzájem takto odsuzujeme si docela hodně ubližujeme. Vypadá to pak, jakoby se člověk měl při tom všem ještě bát se bát.

Inspirovala mě česká fráze, která napovídá, že strach nepřichází naší vinou. My ho prostě dostaneme.

Určitě je fajn průběžně si budovat nějakou psychickou imunitu, ale když strach i přesto přijde, myslím, že není na místě stud, (sebe)obviňování ani (sebe)odsuzování. Právě naopak. Velmi si vážím těch, kteří dokáží přiznat, že se bojí, protože pro mě jsou lidmi, kteří zkrátka dokáží prociťovat své emoce.

Podobně jako v případě mnoha dalších „negativních emocí“, naučila jsem se vnímat strach jako INFORMACI. Jejím častým sdělením je: pokud se právě s tímto vypořádáš, poskočíš o velký krok vpřed.

strach = ukazatel zkratek

Zjistila jsem, že když jako první dělám to, čeho se nejvíc bojím, postupuji skutečně mílovými kroky a vyhýbám se zbytečným oklikám. Ať už jde o oblast duchovní, psychickou nebo fyzickou. Odměnou je úleva, osvobození a také cenné poznání. Často mi tyto pokroky přinášejí i více hojnosti, štěstí a zázraků do života.

Někdy není možné to, čeho se bojím, udělat. Jako třeba když jde o strach z toho, „co bude dál“. Potom to pojmu jako téma. Výše zmíněný příklad mě třeba může vést k tomu, abych se učila posilovat svou důvěru v život, v sebe samu i své okolí. Strach z nemoci zase může člověka podpořit v tom, aby se více zajímal o své zdraví a péči o sebe i své blízké.

Mám zkušenost, že když poslechnu svůj strach a ponořím se do studia témat, která mi přináší, emoce časem odejde, protože už ji nepotřebuji. Svůj úkol splnila.

… a zasloužený odpočinek musí být :)

Ještě jedné věci jsem si všimla. Když hraji divadlo, je mi prožívání „negativních emocí“ někdy vlastně i trochu příjemné. Přitom je cítím zcela reálně. Ale myslím, že rozdíl je právě v tom, že se za ně neobviňuji. Vlastně se mi líbí prožívat svou křehkost, když se bojím. Nebo třeba svou sílu, když jsem rozčílená, svou nedokonalost, když jsem zmatená, …

Takže, dejme milost všem, kteří se bojí, i sobě, i strachu samotnému. Užívejme si prožitek své křehkosti, učme se odevzdávat Nebesům a nechat se vést do tajů neprozkoumaných témat. V tom je, řekla bych, mnohem víc potenciálu a lásky. Kdo se mnou souhlasí? ;-)

Baví mě téma lidské moci. Co všechno krásného ještě můžeme a jenom si to neumíme dovolit? Nejvíc mě zajímá, co dokážeme ve spolupráci se zvířaty a s hudbou. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.