Můj příběh

Baví mě téma lidské moci. Co všechno krásného ještě můžeme a jenom si to neumíme dovolit? Nejvíc mě zajímá, co dokážeme ve spolupráci se zvířaty a s hudbou.

Kdybyste se mě zeptali, kdo jsem, řekla bych, že jsem prostě normální holka, protože si tak skutečně připadám.

Přijde mi taky, že žiju celkem normální život.

Momentálně pracuji jako aktivizační pečovatelka u starých lidí a k tomu učím děti i dospělé na různé hudební nástroje. Obě tyto práce moc miluji.

Co mě dřív svazovalo byla snaha „být normální“. Dnes si tak připadám, ale pravda je, že taková nejsem. Protože to prostě nejde. Možná máte stejnou zkušenost :-D Čím víc se o to člověk snaží, tím víc zjišťuje, jak je zoufale a nenávratně nenormální.

Moje odchylka od průměru se projevila v období dospívání trošku zvláštním způsobem. Začala jsem vidět různé věci, které lidé běžně nevidí. Pránu ve vzduchu, „světelné otisky“ lidí a věcí, takové barevné jiskřičky, anděly a další bytosti ze světla. Bylo to všechno nesmírně milé, ale zároveň mě to děsilo. Přidala se k tomu pak ještě taková existencionální úzkost, že mám v sobě nějakou moc, kterou neumím ovládat, vůbec nevím, jak s ní naložit a došlo to tak daleko, že jsem si vlastně připadala sobě i světu nebezpečná.

Cesta k tomu své nenormální stránky přijmout a následně s nimi začít pracovat byla dlouhá a stála mě dost odvahy. Ale nějak se to povedlo a dneska se tu snažím být (nejen) pro ty, kteří řeší to samé, co kdysi já. Tenkrát jsem si na to totiž připadla hrozně sama.

Ve svém projektu „Z nemoci k moci“ jsem vytáhla na světlo právě téma moci. Baví mě to slovo i jeho význam, který podle mě jako lidstvo ještě úplně neznáme. Moc=můžu. Ale co vlastně jako lidé můžeme? Hledám hlavně ty krásné věci, které můžeme. A že jich je! Jenom si je dovolit.

 

Napište mi. Pokud vás při čtení mého příběhu napadlo, že je třeba tak trochu i váš a rádi byste to probrali, můžete se mi ozvat;)

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu. Zásady zpracování osobních údajů