PŘIJĎ, BOUŘE, PŘIJĎ! aneb Možná i vy máte svůj „prazážitek moci“

Pamatuji si to jako dnes.

Sedím za oknem a pozoruji bílou krajinu za ním. Cítím potenciál bouře … Nemůžu si pomoct, tolik si přeji zůstat na horách a nevrátit se druhý den do školy. Tolik! Oči se vpíjí do sněhových vloček, které se začínají pomalu snášet k zemi. „Přijď, bouře, přijď,“ zašeptám a začínám pociťovat svou moc. Celá vůle se upíná k té náhlé příležitosti – nedostat se domů, zůstat.

Sedím tak před oknem nejmíň hodinu a nepřestávám se soustředit na svůj záměr. Zvedá se vítr, sněží pořád víc a víc a mráz se stupňuje. Rodiče jako vždycky balí věci a uklízí chalupu, ale já už vím skoro jistě, že ten večer neodjedeme. Vím to, i když se seberou sousedi a vydají se na cestu … Ano, po půl hodině se vrací. Cesta je příliš riskantní – vzdali to! A s nimi i naše rodina, zůstáváme na horách do druhého dne. Vyhrála bouře, vyhrála jsem já se svou obrovskou touhou …

I když to může znít nafoukaně, egoisticky, rouhavě nebo třeba příliš ezo, jsem přesvědčená, že jsem na té bouři tenkrát měla svůj podíl. Nebesa vyslyšela to malé dítě za oknem a spojila s ním své síly.

Pro mě to byl důležitý bod v životě. Zažila jsem na vlastní kůži sílu vůle a rozsah lidské moci. Dnes mám jistotu, že potenciál lidské moci sahá ještě mnohem dál!

Zkuste si vzpomenout na své dětství. Kdy jste po něčem opravdu hodně toužili a nakonec jste toho nějakým „zázrakem“ dosáhli? ;)

Je dost možné, že podobný zážitek naleznete, stejně jako já v situaci, kdy jste se něčemu hodně, ale opravdu HODNĚ chtěli vyhnout. Nebesa jsou totiž obzvlášť štědrá k malým dětem. Naslouchají jejich obavám, opatrují je v jejich slabosti, ráda plní hluboké touhy jejich srdcí a ráda se stávají jejich spojenci.

Pro přijetí a uvědomění si své moci jsou podobné zkušenosti – tyto prazážitky moci, jak jsem je nazvala, velmi důležité. Můžete se o ně totiž opřít. Ve chvílích, kdy už chcete všechno vzdát si vzpomenete, že máte moc, že můžete. Vzpomenete si, že to kdysi malé dítě jste pořád vy a že Nebesa jsou tu stále pro vás, aby vám pomáhala. <3

Možná si ale nemůžete na žádný takový zážitek vzpomenout …

(Seznamte s mým pudlem Andělem, který vás tu bude občas provázet :-P)

… To je v pořádku. Přečtěte si, proč by tomu tak mohlo být:

  • nikdy jste NEUVĚŘILI tomu, že jste za to mohli vy
  • STYDĚLI jste se byť jen pomyslet na to, že byste vy – malý človíček – mohli dokázat něco tak velkého
  • přešli jste to jako NEPODSTATNOU záležitost
  • někomu jste o tom řekli, jeho reakce ve vás vyvolala stud a pocit trapnosti a celý zážitek jste VYTĚSNILI
  • STRACH sama ze sebe („Co když začnu být nebezpečný/á?!“) vám brání interpretovat tuto zkušenost jako prazážitek moci

Mohu vás ujistit, že tím vším jsem si prošla taky. Příčiny toho jsou vlastně úplně logické a pouhé jejich uvědomění vám může pomoci překonat letité bariéry.

Představte si, že jste rodičem malého, ještě nesamostatného dítěte, které občas zlobí, občas neposlouchá, občas se vzteká. Občas nevíte, co s ním. Bylo by vaším záměrem ujišťovat ho a podporovat v tom, že je „mocné“? Že „může“, když zrovna nutně potřebujete, aby už si nic nevymýšlelo a prostě vás POSLECHLO?! Když potřebujete, aby pochopilo, že MUSÍ?

Odpověď je asi jasná :)) ROZHODNĚ NE! Faktem je totiž, že se svou mocí neumíme nakládat ani my. Nevěděli bychom, jaké dát dítěti hranice, aby sobě nebo nám pak neublížilo. A stejně tak to měli i naši rodiče.

Nebyli jsme k moci vedeni a nevedeme k tomu ani generace za námi. Bojíme se, že by se to celé mohlo vymknout z rukou, že bychom se mohli spálit jako Ikaros když dostal křídla, ale pak si neuhlídal HRANICE. To už je ale další téma (které nás v budoucnu také nemine :))

Pro začátek z toho můžete vyvodit tyto závěry:

> Tu moc skutečně máte.
> Abyste s ní mohli začít pracovat, musíte tomu dát hranice.
> Jak, to ale nikdo neví, takže nejste vedeni k tomu, abyste svou si svou moc byť jen uvědomili.
> Z toho vznikají různé bloky typu: Opravdu já (JÁ?) můžu dokázat takové věci? Není možná! … A kruh se uzavírá.

Věřím, že přišla doba, kdy tento kruh začneme postupně opouštět. Stát se mocnými vyžaduje hodně odvahy. Moc nám dává křídla, ale každý tušíme, že se asi nechceme spálit jako Ikaros v plamenech Slunce. Prostředky moci někdy nahánějí strach – je to charisma, pevná vůle, peníze, krása, a mnoho dalšího.

Možná se zdráháte tyto prostředky přijmout, protože se bojíte, že to neustojíte, že se spálíte? V tom případě je tento článek přesně pro vás :) Pro začátek si zkuste vzpomenout na váš prazážitek moci. Je dost možné, že se vám ještě vybaví v průběhu následujících dní. Anebo získáte nový, současný :) Pokud ho ale máte, vložte ho do své pomyslné pokladničky cenných zkušeností. Můžete se o něj pak kdykoliv opřít!

Takže směle do toho <3

Přeji vám den plný krásných mocných chvil! :))

Baví mě téma lidské moci. Co všechno krásného ještě můžeme a jenom si to neumíme dovolit? Nejvíc mě zajímá, co dokážeme ve spolupráci se zvířaty a s hudbou. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.