Řekli ti, že „nemáš talent“?

Existuje jedna věta, kterou jsem vždycky chtěla říct nahlas, aby ji slyšelo co nejvíc lidí. Ta věta zní „Každý má právo na umění.“ Myšleno, každý má právo provozovat takzvaně umělecké aktivity – malovat, zpívat, hrát divadlo, tančit, muzicírovat.

Když jsem chodila do zušky, strašně mě štvalo, jak se všude zdůrazňoval význam TALENTU. A věty typu „Ty už radši nezpívej,“ bych nejradši vymazala ze slovníku frází. Proč:

  • Protože jsem na vlastní oči viděla, jak dobrá pedagožka dokázala rozezpívat i ty, kteří na začátku ani nerozeznali tón sluchem, natož aby se do něj trefili. (O tom podrobněji někdy příště ;))
  • Protože mi přijde dost zvláštní, že každá dětská kresba je krásná, vkusná a autorská, zatímco ty dospělé se kolikrát uchylují už jen k nekonečnému obkreslování od „profesionálů“ … znamená to snad, že jako děti máme talent a jako dospělí ne?
  • Protože jsem se mnohokrát přesvědčila, že hraní na nástroje je ve velké míře technická záležitost.
  • Protože mnoho dobrých umělců vám řekne, že to, co dělají, je hlavně řemeslo.

Samozřejmě, pokud člověk uvažuje o tom, že by se chtěl svým uměním živit a mít ho jako povolání, pak určitá dávka talentu je důležitá a pokud je to jeho skutečným posláním, určitě ho i má. Ale to neznamená, že každý, kdo nemá umění za své poslání, se ho musí vzdát.

Píšu o tom schválně právě v této době, kdy mnozí z nás zůstávají doma v karanténě, kdy jsou divadla a koncertní síně zavřené, takže pokud chce člověk nějaké umění naživo, musí si ho vyrobit sám. To je úžasná příležitost! Jestli vám bude někdo nevěřit/nadávat, řekněte, že se nedá nic dělat, že momentálně prostě musíte :-D

ale všeho s mírou, žejo :-D

Doufám, že se mi podaří sem časem nasdílet nějaké tipy stran toho, jak začít. V každém případě, krok číslo jedna je: DOVOLIT SI TO.

Projevování se hudbou/tancem/atd. je podle mě přirozená lidská vlastnost, a troufám si říct, že to má v sobě každý. Cítím to tak, že možnost uměleckého projevu nám všem byla dána jako veliký dar, který obrovským způsobem pozvedá našeho ducha, zlepšuje imunitu, přispívá k duševnímu zdraví, rozšiřuje pole lásky a radosti na Zemi … a právo přijmout tento dar má skutečně každý.

Na závěr uvedu něco z vlastního života. Měla jsem veliké štěstí, že jsem se narodila do rodiny, ve které byla především hudba, ale také malířství, přirozenou součástí života. Dostala jsem se díky tomu ke skvělým pedagogům, poslouchala jsem kvalitní hudbu už od od doby, co jsem byla v břiše, poznala jsem výjimečné lidi z oboru, doma mě naučili pravidelně cvičit na nástroje a taky různé fígle, jak to zvládnout efektivně. Jsem přesvědčená, že to, co dneska umím, je zásluha především výše zmíněných skutečností. A taky toho, že mě to celkem bavilo. Jestli mám i nějaký talent, ani nevím, ale myslím, že v takovém prostředí by se naučil hrát a zpívat i osel.

Takže kdo má chuť začít malovat, tančit, zpívat, hrát, doporučuji vyhodit všechny ty povídačky o talentu oknem ven a dát se do toho. Nikdy není pozdě začít. A čím víc se nás osmělí, tím krásněji nám tu bude. <3

Baví mě téma lidské moci. Co všechno krásného ještě můžeme a jenom si to neumíme dovolit? Nejvíc mě zajímá, co dokážeme ve spolupráci se zvířaty a s hudbou. Můj příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.